V tomto a dalším čísle věnujeme značný prostor osobnosti a dílu Gézy Csátha (13. 2 1887 – 11. 9. 1919), který je ve světě už dlouho vnímán jako tzv. kultovní autor, v Čechách o něm ale dosud existuje jen malé povědomí. Příště přineseme ukázky z jeho deníku, který především vedle povídek založil autorův mezinárodní věhlas, tentokrát pozornost soustřeďujeme k unikátnímu artefaktu, jímž je jeho Kniha pacientů. V ní „mezi zlomky dnes již takřka nesrozumitelných informací o zdravotním stavu pacientů a inkasovaných částkách vynikají především projevy obsese a fantazijních představ, úzkostí a obav samotného lékaře: Józsefa Brennera, známějšího pod pseudonymem Géza Csáth, psychiatra, morfinisty, jednoho z mimořádně výrazných zjevů maďarské prózy minulého století a také talentovaného kreslíře a hudebního recenzenta, který byl sám amatérským hudebníkem a houslistou – na tento nástroj hrál i na chodbách psychiatrické léčebny, kam byl internován poté, co krátce po první světové válce zavraždil svou ženu Olgu Jónásovou,“ jak v rozsáhlé úvodní eseji píše Mateusz Chmurski.